Rychlostí hranice 300 kilometrů v hodině byla u motocyklů dlouho pokládána za jakýsi strop, jehož lze vzhledem k technologickým limitům i možnostem řidiče dosáhnout. Přestože jízdu takovou rychlostí si většina motorkářů nemá za běžných podmínek možnost dopřát, výrobci se snažili této pomyslné rychlosti dosáhnout, nebo ji pokud možno překonat. Pochopitelně s tím, že jízda musí být tak bezpečná, jak to jen za daných podmínek jde.
Rychlejší než zákonodárci
Prvním sériově vyráběným strojem, který byl schopen zmíněnou hranici pokořit i s neprofesionálním jezdcem v sedle, a navíc ji po nějaký souvislejší časový úsek udržet, bylo japonské žihadlo Suzuki Hayabusa 1300 z roku 1999. Nejen, že byla tato motorka rychlejší než ostatní stroje té doby, byla také podstatně rychlejší než zákonodárci a regulátoři.
Úřadům se dlouho nechtělo vydávat takhle rychlým strojům povolení pro zařazení do běžného provozu. Úředníci se obávali, že se na silnicích, a hlavně dálnicích začne ve velkém závodit. Suzuki proto muselo slíbit, že na tachometru motorky se nebude ukazovat vyšší rychlost než 299 km/h. Teprve pak mohl být stroj uveden na trhy po celém světě. Po Suzuki postupně představily superrychlé motorky i další výrobci.
Suzuki Hayabusa 1300
Primát mezi sprintery na dvou kolech si však připsal aerodynamický krasavec Suzuki Hayabusa 1300. Pro řadu motorkářů, ale i sportovních komentátorů v japonštině, korejštině nebo čínštině, se tato motorka stala přímo synonymem nebezpečně rychlé jízdy na hraně možností jezdce i stroje. Ostatně, nové generace této motorky patří k nejrychlejším běžně prodávaným motocyklům dneška. Základní charakteristiky Suzuki Hayabusa 1300 z roku 1999 jsou:
- Výkon motoru: 173 koní
- Kombinovaná spotřeba: 6,4 l/100 km
- Maximální rychlost: 312 km/h
- Čtvrt míle z místa: 9,7 s při cílové rychlosti 238,2 km/h
