S přezutím není vhodné čekat na první sníh

Přechod mezi letní a zimní sezonou může být pro motoristy poměrně zrádný. Během jediného dne se totiž podmínky na silnicích výrazně mění. Zatímco ve městech mohou teploty přesahovat deset stupňů, v horských oblastech už hrozí sněžení nebo náledí.

Při rozhodování o výměně pneumatik je proto důležité zohlednit nejen aktuální počasí, ale také pravidelné trasy a dobu cestování. Řidič, který vyráží každé ráno do zaměstnání, se může setkávat s výrazně odlišnými podmínkami než motorista využívající automobil převážně odpoledne.

Zvláštní pozornost si zaslouží také delší cesty. Před odjezdem do hor je vhodné sledovat předpověď počasí nejen v cílové destinaci, ale i na celé trase.

Proč se při přezouvání mluví o sedmi stupních?

Za orientační hranici pro přechod na zimní pneumatiky se tradičně považuje průměrná denní teplota kolem 7 °C. Nejde však o žádné zákonné pravidlo ani přesně stanovenou hranici, při které by letní pneumatiky přestaly fungovat.

Důvodem doporučení jsou především rozdílné vlastnosti použitých materiálů. Letní pneumatiky jsou optimalizované pro vyšší teploty, zatímco zimní směs si zachovává potřebnou pružnost také v chladnějším prostředí.

Významnou roli hraje rovněž konstrukce běhounu. Zimní pneumatiky mají speciální dezén s množstvím drobných lamel, které zlepšují záběr především na sněhu a dalších zimních površích.

Samotná teplota ovšem není jediným faktorem ovlivňujícím přilnavost. Záleží také na kvalitě pneumatik, jejich opotřebení a aktuálním stavu vozovky.

Kdy jsou zimní pneumatiky povinné podle zákona?

Česká legislativa stanovuje pravidla používání zimních pneumatik v § 40a zákona o silničním provozu.

Od 1. listopadu do 31. března musí mít řidiči zimní pneumatiky, pokud se na vozovce nachází souvislá vrstva sněhu, led nebo námraza. Stejná povinnost platí také tehdy, pokud lze vzhledem k povětrnostním podmínkám předpokládat jejich výskyt během jízdy.

U osobních automobilů s maximální přípustnou hmotností do 3,5 tuny musí být zimní pneumatiky namontovány na všech kolech. Minimální zákonná hloubka hlavních dezénových drážek nebo zářezů činí 4 milimetry.

Specifická pravidla platí pro komunikace označené dopravní značkou Zimní výbava. Na těchto úsecích je nutné respektovat požadavky dopravního značení a případné dodatkové tabulky.

Nevhodné obutí může ovlivnit pojistné plnění

Jízda na nevhodných pneumatikách nepředstavuje pouze bezpečnostní riziko. Za určitých okolností může zkomplikovat také vyřizování pojistné události.

Pokud například automobil s letními pneumatikami dostane na zasněžené vozovce smyk a způsobí nehodu, může být stav jeho obutí důležitým faktorem při posuzování odpovědnosti.

Použití letních pneumatik ovšem automaticky neznamená, že pojišťovna odmítne vyplatit pojistné plnění. Podstatná je zejména příčinná souvislost mezi nevhodným obutím a vznikem či rozsahem škody.

U havarijního pojištění mohou hrát roli konkrétní smluvní podmínky. V případě povinného ručení může pojišťovna za zákonem stanovených okolností požadovat po viníkovi náhradu vyplaceného plnění nebo jeho části.

Před zimou zkontrolujte i stav pneumatik

Včasné přezutí je pouze jednou ze součástí přípravy automobilu na zimní provoz. Stejně důležitá je kontrola hloubky dezénu, správného tlaku a případného mechanického poškození.

Starší pneumatiky mohou mít i při dostatečné hloubce vzorku zhoršené jízdní vlastnosti v důsledku stárnutí pryžové směsi.

Nejrozumnější je proto plánovat přezutí s předstihem a nečekat až na první sněžení. Rozhodující by měly být skutečné provozní podmínky, nikoliv pouze datum v kalendáři. Správně zvolené a udržované pneumatiky totiž významně přispívají k bezpečnosti celé posádky i ostatních účastníků silničního provozu.

Zdroj: Kalkulator.cz

Článek Kdy je správný čas přezout na zimní pneumatiky? Rozhoduje nejen počasí, ale i zákon se nejdříve objevil na AUTO - MOTO.

Totální škoda neznamená vždy neopravitelné auto

Po vážnější nehodě pojišťovna posuzuje rozsah poškození a hodnotu automobilu před nehodou. Totální škoda může být technická, kdy automobil skutečně nelze rozumně či bezpečně opravit, nebo ekonomická, kdy by náklady na opravu byly vzhledem k hodnotě vozidla nepřiměřené.

Právě ekonomická totální škoda je důvodem, proč může být za „totálku“ označeno i auto, které by zkušený servis technicky opravit dokázal. Česká asociace pojišťoven obecně popisuje totální škodu jako situaci, kdy vozidlo nelze opravit nebo by oprava přesáhla jeho obvyklou cenu. Konkrétní způsob posouzení se však může řídit také podmínkami daného pojištění.

Jak pojišťovna vypočítá pojistné plnění?

Klíčovým údajem je obvyklá cena vozidla bezprostředně před vznikem škody. Nejde tedy automaticky o cenu, za kterou majitel automobil kdysi koupil, ani o částku uvedenou v inzerátu podobného vozu.

Likvidátor při stanovení hodnoty zohledňuje například model, motorizaci, stáří, nájezd kilometrů, výbavu, celkový stav a situaci na trhu. Od obvyklé ceny se následně odečítá hodnota použitelných zbytků poškozeného automobilu. U havarijního pojištění může výslednou částku dále snížit sjednaná spoluúčast.

Jde pouze o ilustrativní výpočet. Přesná částka vždy závisí na konkrétním případu, druhu pojištění a jeho podmínkách.

Co se stane s poškozeným autem?

Důležitým omylem je představa, že po vyhlášení totální škody automobil automaticky přechází na pojišťovnu. Poškozený vůz zpravidla zůstává ve vlastnictví jeho dosavadního majitele.

Pojišťovny mohou zbytky vozidla nabídnout prostřednictvím specializované aukce. Smyslem je zjistit jejich reálnou tržní hodnotu a případně najít zájemce o koupi. Například Allianz výslovně uvádí, že prodej vítězi aukce není pro majitele povinný. Kooperativa obdobně uvádí, že při stanovení ceny poškozeného vozidla prostřednictvím aukce dostane klient informace, jak může nabídku využít.

Majitel tak může automobil prodat zájemci z aukce, najít si jiného kupujícího, ponechat si jej nebo za určitých okolností zajistit opravu na vlastní náklady.

Můžete si „totálku“ nechat opravit?

Ekonomická totální škoda sama o sobě ještě neznamená automatický zákaz opravy. Pokud je vozidlo technicky opravitelné, může se majitel rozhodnout, že si jej ponechá a opravu zaplatí z prostředků získaných od pojišťovny a případně z vlastních peněz.

Je však nutné zvážit rozsah poškození. U automobilu s vážně narušenou nosnou strukturou, bezpečnostními prvky nebo rozsáhle aktivovanými airbagy může být návrat do bezpečného provozu nákladný a komplikovaný. Rozhodující proto nemá být pouze otázka, zda lze vůz „nějak opravit“, ale zda lze spolehlivě obnovit jeho technickou způsobilost a bezpečnost.

Nesouhlasíte s cenou? Ptejte se, z čeho pojišťovna vycházela

Pozornost se vyplatí věnovat zejména dvěma hodnotám: ceně automobilu před nehodou a ceně jeho zbytků. Rozdíl mezi nimi totiž zásadně ovlivňuje výši náhrady.

Pokud se vám stanovená obvyklá cena zdá příliš nízká, je vhodné požádat pojišťovnu o vysvětlení výpočtu a doložit například výbavu vozu, servisní historii, mimořádně dobrý stav nebo srovnatelné nabídky automobilů na trhu. Stejně tak má smysl prověřit cenu zbytků, zejména zda jde o částku, za kterou je skutečně možné poškozené vozidlo za uvedených podmínek prodat.

Totální škoda tedy není příkazem k okamžité likvidaci auta. Je především způsobem vypořádání škody. Teprve majitel následně řeší, zda zbytky prodá, automobil nechá ekologicky zlikvidovat, nebo se pokusí o ekonomicky a technicky smysluplnou opravu.

Článek Totální škoda na autě: Co udělá pojišťovna a jaké máte možnosti? se nejdříve objevil na AUTO - MOTO.

Motor se potřebuje pořádně zahřát

Největším problémem krátkých cest je skutečnost, že motor značnou část jízdy pracuje studený. Po nastartování potřebuje určitý čas, než se motorový olej a jednotlivé součásti dostanou na běžnou provozní teplotu.

Studený olej má jiné vlastnosti než zahřátý a řídicí jednotka může po studeném startu upravovat spalování tak, aby se motor a emisní systém rychleji zahřály. Právě opakované studené starty proto představují náročnější režim než plynulá delší cesta.

Navíc není rozhodující pouze údaj teploty chladicí kapaliny na přístrojové desce. Motorový olej se zpravidla zahřívá pomaleji, takže ani ručička ukazující běžnou teplotu ještě nemusí znamenat, že je celý pohonný systém dokonale prohřátý.

Oleji nesvědčí vlhkost ani palivo

Při spalování vzniká také vodní pára. Pokud automobil absolvuje převážně krátké cesty a pořádně se nezahřeje, může se v motoru hromadit kondenzovaná vlhkost. Při dostatečně dlouhé jízdě se naopak voda postupně odpařuje.

U některých motorů se může do oleje dostávat také malé množství nespáleného paliva. Častý provoz se studeným motorem tak může přispívat k rychlejšímu zhoršování vlastností motorového oleje.

Proto může být pro automobil používaný téměř výhradně ve městě vhodnější náročnější servisní režim než pro stejné auto, které pravidelně absolvuje dlouhé trasy. Rozhodující by přitom měla být doporučení výrobce konkrétního vozu.

Dieselům krátké trasy komplikují regeneraci DPF

Zvlášť citlivé mohou být na městský provoz moderní diesely vybavené filtrem pevných částic. Ve filtru se zachycují saze, které musí automobil průběžně odstraňovat prostřednictvím regenerace.

K úspěšnému dokončení aktivní regenerace jsou zpravidla potřeba vhodné provozní podmínky. Pokud řidič opakovaně vypíná motor po několika kilometrech, regenerace může být přerušována. Při dlouhodobě nevhodném režimu pak může množství zachycených sazí narůstat a následkem mohou být problémy s filtrem či nutnost servisního zásahu.

To neznamená, že každý diesel musí pravidelně absolvovat rychlou jízdu po dálnici. Důležitější je dopřát automobilu podle potřeby dostatečně dlouhou souvislou jízdu a respektovat doporučení výrobce.

Trpí také startovací akumulátor

Start motoru vyžaduje poměrně velké množství energie. Alternátor ji následně musí do akumulátoru doplnit. Při několikaminutové cestě se však energie spotřebovaná při startování nemusí vždy plně nahradit, zvlášť v zimě a při zapnutém vyhřívání oken, sedadel, ventilátoru nebo světlech.

Situaci ještě zvýrazňují vozy se systémem start-stop a velkým množstvím elektroniky. Moderní automobily proto používají odpovídající typy akumulátorů a systém řízení jejich nabíjení, ani ty však nemohou obejít základní energetickou bilanci.

Krátké jízdy nejsou rozsudkem smrti

Není nutné kvůli každému nákupu podnikat několik desítek kilometrů dlouhou projížďku. Problémem je především dlouhodobý provoz složený téměř výhradně z krátkých cest se studenými starty.

Pokud automobil pravidelně absolvuje také delší souvislou trasu, má pohonná soustava příležitost dostat se na správnou provozní teplotu. Řidič by zároveň neměl studený motor zbytečně vytáčet nebo silně zatěžovat.

Moderní automobil tedy městský provoz samozřejmě zvládne. Pokud ale celý jeho život sestává z několika kilometrů mezi domovem, školou, obchodem a kanceláří, může být takový zdánlivě nenáročný provoz pro některé součásti paradoxně náročnější než pravidelné dlouhé cesty.

Autor/foto: Michal Pšenák, AI

Článek Proč moderní auta ničí krátké jízdy po městě víc, než si řidiči myslí? se nejdříve objevil na AUTO - MOTO.

Staré auto nelze jednoduše rozebrat a vyhodit

Vozidlo obsahuje řadu materiálů a provozních kapalin, které vyžadují odpovídající zacházení. Vedle oceli, hliníku, plastů a skla jde například o oleje, palivo, chladicí kapalinu, baterii nebo další součásti potenciálně zatěžující životní prostředí.

Pokud se proto majitel rozhodne automobil definitivně zlikvidovat, měl by jej předat provozovateli oprávněného zařízení ke sběru autovraků. Právě zde je automobil převzat a následně zpracován v souladu s příslušnými předpisy. Vlastník se tak vyhne situaci, kdy automobil fyzicky přestane existovat, ale z pohledu registru bude stále veden jako jeho vozidlo.

Důležité je vybrat oprávněné zařízení

Ne každé vrakoviště nebo výkupna automobilů může vystavit dokument potřebný pro ukončení administrativního života vozidla. Po převzetí autovraku oprávněným zařízením proto požadujte potvrzení o převzetí autovraku, které slouží jako doklad o ekologické likvidaci.

Potvrzení si pečlivě uschovejte. Je jedním z klíčových podkladů pro zápis zániku automobilu do registru silničních vozidel. Platnost vydaného potvrzení lze rovněž ověřit v příslušné databázi.

Kompletní automobil může být převzat bezplatně

Majitele starého vozu často zajímá také cena likvidace. Za převzetí kompletního vozidla se zpravidla neplatí, pokud automobil obsahuje své podstatné části, zejména karoserii, motor a podvozek, a současně v něm není přidaný odpad.

Jiná situace může nastat u automobilu, ze kterého majitel předem odstranil hodnotné nebo důležité komponenty. Provozovatel zařízení pak může za jeho převzetí požadovat úhradu. Stejně tak není vhodné používat automobil před likvidací jako místo pro odložení pneumatik, stavebního odpadu nebo jiných věcí, které původně nebyly jeho součástí.

Likvidací povinnosti majitele ještě nekončí

Předání auta na vrakoviště samo o sobě nestačí. Následuje zápis zániku vozidla do registru silničních vozidel. Ministerstvo dopravy uvádí, že vlastník má o zápis požádat nejpozději do 10 dnů od předání vozidla zařízení ke sběru autovraků nebo od jeho zničení. Obrátit se lze na kterýkoliv obecní úřad obce s rozšířenou působností.

K vyřízení jsou podle konkrétní situace potřeba zejména doklad o ekologické likvidaci, osvědčení o registraci vozidla a zbývající tabulky s registrační značkou. Žádost lze podat také elektronicky, například prostřednictvím Portálu dopravy, přičemž některé doklady a registrační značky je následně nutné odevzdat úřadu.

Nezapomeňte na povinné ručení

Po úředním zániku automobilu je vhodné dořešit také ukončení povinného ručení u pojišťovny. Samotné předání auta k ekologické likvidaci proto není posledním krokem celého procesu.

Správný postup chrání nejen životní prostředí, ale také samotného vlastníka. Nelegální rozebrání nebo odložení autovraku může znamenat zbytečné administrativní i finanční komplikace. Dokud není zánik automobilu řádně vyřešen v registru, nelze jeho likvidaci považovat za administrativně uzavřenou.

Zdroje/foto: Adam Svoboda, md.gov.cz, AI

Článek Ekologická likvidace vozidla: Co je potřeba vědět, než staré auto definitivně doslouží se nejdříve objevil na AUTO - MOTO.

Letní nečistoty dokážou laku pořádně uškodit

Horké letní dny dávají karoserii automobilu zabrat. Silné sluneční záření, jemný prach, pyl, zbytky hmyzu i ptačí trus mohou při delším působení poškodit vrchní ochrannou vrstvu laku. Největším rizikem je právě zaschlý ptačí trus, který se vlivem vysokých teplot doslova „zapeče“ do povrchu a může zanechat trvalé stopy.

Pravidelné mytí proto není pouze otázkou vzhledu vozu. Odstranění agresivních nečistot včas pomáhá zachovat lak v dobré kondici a může předejít nákladnějším opravám v budoucnu.

Samoobslužné boxy nabízejí větší kontrolu

Stále více motoristů využívá bezdotykové samoobslužné myčky, kde si mohou celý proces řídit podle vlastních potřeb. Vysokotlaké mytí umožňuje zaměřit se na nejvíce znečištěná místa a účinně odstranit i odolnější usazeniny.

Výhodou je také nižší cena, nepřetržitý provoz a možnost věnovat vozu tolik času, kolik je potřeba. Některé moderní mycí boxy navíc pracují s technologiemi, které omezují spotřebu chemických prostředků a jsou šetrnější k životnímu prostředí.

Na druhou stranu je třeba počítat s tím, že celý proces vyžaduje vlastní práci a alespoň základní znalost správného postupu, aby byl výsledek co nejlepší.

Portálové automyčky sázejí na pohodlí

Nejrozšířenější variantou zůstávají automatické portálové myčky, které řidiči nabízejí maximální komfort. Po výběru programu stačí s vozidlem najet na mycí linku, sklopit zrcátka nebo případně demontovat anténu a o zbytek se postará automatický systém.

Dnešní myčky nabízejí několik úrovní programů – od jednoduchého oplachu přes voskování kol a karoserie až po prémiové varianty s nanovoskem nebo mytím podvozku.

Starší kartáčové technologie však mohou mít své limity. Kartáče se někdy hůře dostávají do okolí zpětných zrcátek nebo dalších členitých částí karoserie. Pokud navíc před samotným mytím nejsou odstraněny hrubé nečistoty, může dojít k jemnému poškrábání laku.

Modernější portálové linky tento problém výrazně omezují díky vysokotlakému předmytí boků i střechy, které odstraní většinu abrazivních nečistot ještě před kontaktem kartáčů s lakem.

Než do myčky zajedete, zkontrolujte její stav

Kvalita výsledného mytí nezávisí pouze na technologii, ale také na tom, jak pečlivě provozovatel o zařízení pečuje. Pravidelná údržba kartáčů, filtrů i dalších částí mycí linky je důležitá nejen pro kvalitu mytí, ale také pro bezpečnost laku.

Pokud přijedete do myčky poprvé, vyplatí se věnovat pozornost jejímu okolí. Čisté zázemí, upravená čerpací stanice nebo dobře udržované prostory často napoví, jakou péči provozovatel věnuje celému areálu. V případě pochybností není od věci zeptat se obsluhy na způsob údržby mycí technologie.

Správně zvolená a dobře udržovaná automyčka společně s pravidelným mytím pomůže udržet automobil v dobrém stavu nejen během léta, ale po celý rok.

Zdroje/foto: Kärcher, AI

Článek Jak v létě správně mýt auto? Slunce, pyl i ptačí trus mohou poškodit lak se nejdříve objevil na AUTO - MOTO.

Jak budou vypadat vaše běžné cesty?

Prvním krokem při výběru vhodného vozu je zamyslet se nad tím, k čemu bude automobil sloužit nejčastěji. Jiné požadavky má řidič, který denně jezdí několik kilometrů po centru města, a jiné člověk, jenž pravidelně vyráží také na delší trasy po dálnici.

Pokud většinu času trávíte v hustém městském provozu, oceníte především:

• kompaktní rozměry vozu,
• malý poloměr otáčení,
• snadné parkování,
• nízkou spotřebu paliva nebo elektřiny.

Naopak při častějších cestách mimo město může být vhodnější o něco větší automobil s výkonnějším motorem a komfortnějším podvozkem. Městský vůz by měl odpovídat skutečnému způsobu používání, nikoliv jen představám o ideálním autě.

Kolik prostoru skutečně potřebujete?

Mnoho lidí automaticky sahá po větším automobilu s pocitem, že se bude hodit „pro všechny případy“. Ve skutečnosti však většina městských řidičů cestuje sama nebo ve dvou.

Menší hatchback nebo městský crossover často nabídne dostatek prostoru pro každodenní nákupy, pracovní tašku i víkendové zavazadlo. Větší automobil naopak znamená složitější parkování, vyšší spotřebu a zpravidla také dražší servis.

Vyplatí se proto položit si několik jednoduchých otázek:

• Kolik lidí bude autem jezdit pravidelně?
• Jak často převážíte větší náklad?
• Potřebujete prostor pro dětský kočárek nebo sportovní vybavení?
• Budete vůz využívat také na dovolené?

Zbytečně velké auto může být ve městě spíše nevýhodou než přínosem.

Jaký pohon bude nejvhodnější?

Výběr motoru dnes není zdaleka tak jednoduchý jako před několika lety. Vedle klasických benzinových a naftových vozů jsou stále populárnější také hybridy a elektromobily.

Pro převážně městský provoz bývá nejčastější volbou:

• benzinový motor s nižším objemem,
• full hybrid, který dokáže často jezdit na elektřinu při nízkých rychlostech,
• elektromobil, pokud máte možnost pravidelného nabíjení.

Naftové motory dnes dávají větší smysl především řidičům s vysokými ročními nájezdy. Krátké městské trasy jim zpravidla příliš nesvědčí, protože motor i systémy pro snižování emisí často nedosahují optimální provozní teploty.

Správná volba pohonu může výrazně ovlivnit provozní náklady i životnost vozu.

Nezapomeňte na provozní náklady

Pořizovací cena představuje pouze část celkových výdajů. Dlouhodobě mohou hrát mnohem větší roli náklady na provoz a údržbu.

Při porovnávání jednotlivých modelů se vyplatí sledovat zejména:

• spotřebu paliva nebo elektřiny,
• cenu pravidelných servisních prohlídek,
• dostupnost náhradních dílů,
• cenu povinného ručení a havarijního pojištění,
• očekávanou zůstatkovou hodnotu při budoucím prodeji.

Levnější automobil nemusí být vždy nejvýhodnější volbou, pokud bude jeho provoz dlouhodobě dražší než u konkurence.

Jak důležitá je bezpečnost a výbava?

I malý městský automobil by měl nabídnout moderní bezpečnostní technologie. Dnes už nejsou výjimkou ani u vozů nižších tříd.

Při výběru se zaměřte například na:

• automatické nouzové brzdění,
• systém pro udržování v jízdním pruhu,
• sledování mrtvého úhlu,
• parkovací kameru nebo senzory,
• adaptivní tempomat.

Ve městě oceníte především parkovací asistenty, které výrazně usnadní manévrování v úzkých ulicích nebo podzemních garážích.

Stejně důležitý je také komfort. Automatická převodovka, bezklíčové odemykání nebo kvalitní klimatizace dokážou zpříjemnit každodenní používání více než některé designové doplňky.

Vyzkoušejte si auto v reálném provozu

Před podpisem kupní smlouvy by měla být samozřejmostí testovací jízda. Nestačí přitom jen krátká projížďka kolem autosalonu.

Ideální je vyzkoušet vůz v podmínkách, které co nejvíce připomínají váš běžný provoz. Zaměřte se na výhled z vozu, pohodlí při nastupování, ovládání infotainmentu, reakce motoru při rozjezdech i snadnost parkování.

Vyplatí se také ověřit, zda se vám pohodlně nastupuje, zda máte dostatek místa za volantem a jestli intuitivně dosáhnete na všechny důležité ovládací prvky. Právě drobné detaily často rozhodnou o tom, zda budete s automobilem spokojeni i po několika letech používání.

Správný výběr začíná správnými otázkami

Neexistuje univerzálně nejlepší auto do města. Každý řidič má jiné potřeby, jiný rozpočet i odlišný způsob využívání automobilu. Nejdůležitější je proto vybírat podle vlastních priorit, nikoliv pouze podle reklam nebo aktuálních trendů.

Pokud si před nákupem odpovíte na základní otázky týkající se velikosti vozu, typu pohonu, provozních nákladů, bezpečnosti i každodenního využití, výrazně zvýšíte šanci, že zvolíte automobil, který vám bude dobře sloužit nejen při cestách po městě, ale i během dalších let provozu.

Zdroj: motocars.cz, auto.cz

Článek Jak vybrat nejlepší auto do města? Tyto otázky byste si měli položit před koupí se nejdříve objevil na AUTO - MOTO.

Co je povinné ručení?

Povinné ručení, správně pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, musí mít každé vozidlo provozované na veřejných komunikacích. Pro konkrétní vůz lze cenu povinného ručení ověřit například v kalkulačce na Suri.cz, která je nezávazná a zdarma. Jeho hlavním účelem je chránit ostatní účastníky provozu před škodami, které jim způsobíte svým vozidlem.

Pokud například zaviníte dopravní nehodu, pojišťovna z vašeho povinného ručení uhradí škody na cizím vozidle, majetku nebo zdraví poškozených osob. Na opravu vašeho vlastního auta se ale povinné ručení nevztahuje.

Co kryje havarijní pojištění?

Havarijní pojištění chrání přímo vaše vozidlo. Na rozdíl od povinného ručení se vztahuje na škody vzniklé na vašem autě, a to i v případě, že nehodu způsobíte sami. Obvykle kryje havárii, vandalismus, odcizení vozidla nebo škody způsobené živelnými událostmi, například krupobitím či pádem stromu.

Víte, že některé varianty zahrnují také střet se zvěří nebo rozšířené asistenční služby? Rozsah krytí závisí na konkrétní smlouvě a pojišťovně.

Hlavní rozdíly v kostce

Největší rozdíl spočívá v tom, koho pojištění chrání. Povinné ručení chrání ostatní před škodami, které způsobíte vy. Havarijní pojištění naopak chrání vás a vaše vozidlo.

Dalším rozdílem je povinnost sjednání. Zatímco bez povinného ručení nesmíte legálně vyjet na silnici, havarijní pojištění je dobrovolné. Často ho ale vyžadují leasingové společnosti nebo poskytovatelé úvěrů na automobil.

Kdy se vyplatí havarijní pojištění?

Obecně odborníci doporučují havarijní pojištění zejména u novějších a dražších vozidel. Smysl dává také u aut, která často parkují na ulici, jezdí delší trasy nebo mají vyšší tržní hodnotu.

Ideální řešení? Kombinace obou pojištění!

Pro většinu řidičů představuje nejlepší ochranu kombinace kvalitního povinného ručení a vhodně nastaveného havarijního pojištění. Povinné ručení vás ochrání před vysokými náklady za škody způsobené druhým, zatímco havarijní pojištění pomůže ochránit hodnotu vašeho vlastního vozu.

Při výběru se proto nevyplatí sledovat pouze cenu. Důležitý je také rozsah krytí, výše spoluúčasti a kvalita asistenčních služeb. Právě tyto parametry totiž rozhodují o tom, jak dobře vás pojištění ochrání ve chvíli, kdy ho budete skutečně potřebovat.

Článek Povinné ručení vs. havarijní pojištění: Kompletní srovnání, které opravdu potřebujete se nejdříve objevil na AUTO - MOTO.

Automobilka vybavuje každý vůz desítkami různých kontrolek. Jejich význam se může mezi jednotlivými značkami mírně lišit, základní pravidlo je ale stejné. Červená barva znamená závažný problém, který vyžaduje okamžitou reakci řidiče.

Mnoho motoristů však dělá chybu, že se snaží „dojet domů“ nebo alespoň do nejbližšího servisu. Právě několik dalších kilometrů může rozhodnout o tom, zda oprava bude stát několik tisíc korun, nebo bude nutná kompletní výměna motoru.

Kontrolka tlaku oleje patří mezi nejnebezpečnější

Jednou z nejkritičtějších kontrolek je symbol olejničky, který upozorňuje na nedostatečný tlak motorového oleje. Nejde přitom vždy o nízkou hladinu oleje. Příčinou může být také porucha olejového čerpadla, ucpaný sací koš, vadný snímač nebo jiná závada mazací soustavy.

Pokud se tato kontrolka rozsvítí během jízdy:

• co nejdříve bezpečně zastavte,
• okamžitě vypněte motor,
• zkontrolujte hladinu oleje a případné úniky.

Pokračovat v jízdě je velmi riskantní. Bez správného mazání dochází k prudkému tření kovových součástí, které se během krátké doby přehřejí. Kliková hřídel, ložiska nebo vačkové hřídele mohou být nenávratně poškozeny během několika desítek sekund až jedné minuty.

Přehřátý motor může znamenat drahou opravu

Dalším symbolem, který nesmí řidič podcenit, je červená kontrolka teploty chladicí kapaliny, obvykle znázorněná teploměrem nad vlnkami.

Přehřívání motoru může způsobit například:

• únik chladicí kapaliny,
• porucha vodního čerpadla,
• nefunkční ventilátor chladiče,
• závada termostatu.

Pokud teplota motoru výrazně stoupá nebo se rozsvítí červená kontrolka, je nutné zastavit a nechat agregát vychladnout. Další jízda může vést k deformaci hlavy válců, poškození těsnění pod hlavou nebo dokonce k zadření motoru.

Nikdy neotevírejte víčko expanzní nádržky ihned po zastavení. Chladicí systém je pod vysokým tlakem a horká kapalina může způsobit vážné popáleniny.

Brzdový systém nesmí dávat druhou šanci

Červený vykřičník v kruhu nebo symbol brzdy může znamenat několik různých problémů. Nejčastěji upozorňuje na zataženou parkovací brzdu, ale pokud parkovací brzda není aktivní, může jít o kritický pokles hladiny brzdové kapaliny nebo závadu brzdového systému.

Řidič by měl okamžitě zpozornět zejména tehdy, pokud se současně objeví:

• měkký nebo propadající se brzdový pedál,
• delší brzdná dráha,
• nestandardní chování vozidla při brzdění.

V takové situaci není bezpečné pokračovat v jízdě. Brzdový systém představuje nejdůležitější bezpečnostní prvek automobilu a jeho selhání může mít fatální následky.

Kontrolka dobíjení není jen problém baterie

Mnozí řidiči se domnívají, že rozsvícený symbol baterie znamená pouze slabý akumulátor. Ve skutečnosti často upozorňuje na poruchu dobíjecí soustavy, například alternátoru, regulátoru napětí nebo přetrženého řemene pohánějícího příslušenství.

V některých automobilech přitom stejný řemen pohání také vodní čerpadlo. Pokud se přetrhne, může kromě ztráty dobíjení dojít i k rychlému přehřátí motoru.

Po rozsvícení této kontrolky je vhodné co nejdříve bezpečně zastavit a ověřit příčinu problému. Pokračování v jízdě může skončit nejen vybitou baterií, ale i dalšími mechanickými závadami.

Airbagy a bezpečnostní systémy mohou být mimo provoz

Červená kontrolka airbagu sice obvykle neznamená okamžité riziko poškození motoru, přesto ji není vhodné přehlížet.

Rozsvícený symbol může signalizovat závadu:

• airbagů,
• předpínačů bezpečnostních pásů,
• řídicí jednotky systému SRS,
• kabeláže pod sedadly.

Při dopravní nehodě pak nemusí ochranné systémy fungovat správně nebo vůbec. Proto je vhodné nechat vůz co nejdříve zkontrolovat v odborném servisu.

Každá červená kontrolka si zaslouží okamžitou pozornost

Moderní automobily obsahují desítky elektronických systémů, které průběžně sledují technický stav vozidla. Červené kontrolky nejsou doporučením ani preventivním upozorněním – představují varování před závadou, která může ohrozit bezpečnost posádky nebo způsobit velmi drahé poškození vozu.

Pokud se některý z těchto symbolů během jízdy rozsvítí, nejrozumnějším řešením bývá bezpečně zastavit, vypnout motor a zjistit příčinu problému. V mnoha případech je levnější přivolat odtahovou službu než riskovat pokračování v jízdě a následnou opravu za desítky či stovky tisíc korun.

Zdroje: adac.de, theaa.com

Článek Rozsvítila se vám červená kontrolka na palubovce? Každý ujetý kilometr může znamenat škodu za stovky tisíc korun se nejdříve objevil na AUTO - MOTO.

Co je aquaplaning a proč vzniká?

Aquaplaning, někdy označovaný také jako hydroplaning, je situace, kdy se mezi pneumatikou a vozovkou vytvoří souvislá vrstva vody. Pneumatika již nestačí vodu odvádět prostřednictvím dezénových drážek, a místo kontaktu s asfaltem se doslova „sveze“ po vodní hladině.

V okamžiku, kdy k tomu dojde, kola ztrácejí přilnavost, což znamená, že vůz přestává reagovat na řízení, brzdění i akceleraci. Řidič může mít pocit, jako by automobil náhle plul po ledu.

Aquaplaning přitom nemusí nastat pouze při prudkém lijáku. Nebezpečné jsou také:

• vyjeté koleje naplněné vodou,
• rozsáhlé kaluže,
• silnice po intenzivní bouřce,
• první déšť po delším období sucha, kdy se voda mísí s prachem a oleji na vozovce.

Právě kombinace vody a nečistot výrazně snižuje přilnavost ještě před vznikem samotného aquaplaningu.

Jaké faktory riziko aquaplaningu zvyšují?

Na vznik aquaplaningu má vliv několik faktorů, které se často navzájem kombinují.

Rychlost jízdy

Nejdůležitější roli hraje rychlost. Čím rychleji automobil jede, tím méně času mají pneumatiky na odvod vody.

Přesná hranice neexistuje, protože závisí na mnoha okolnostech, ale riziko významně narůstá přibližně od 70 až 90 km/h, zejména při větším množství vody na vozovce.

Stav pneumatik

Velmi důležitý je také dezén pneumatik.

Zákonná minimální hloubka dezénu letních pneumatik činí 1,6 mm, odborníci však doporučují jejich výměnu již při hloubce kolem 3 mm. U zimních pneumatik se za bezpečnější hranici považují přibližně 4 mm.

Čím mělčí dezén, tím hůře pneumatika odvádí vodu.

Tlak v pneumatikách

Podhuštěné pneumatiky mají větší kontaktní plochu a odvádějí vodu méně efektivně. Pravidelná kontrola správného tlaku proto není důležitá pouze kvůli spotřebě paliva, ale také kvůli bezpečnosti.

Hloubka vody

Aquaplaning může vzniknout i při relativně malé vrstvě vody. Pokud se na silnici vytvoří několikamilimetrová souvislá vrstva a vozidlo jede vyšší rychlostí, riziko výrazně roste.

Jak poznat, že nastal aquaplaning?

Typických příznaků je několik.

Řidič může zaznamenat:

• náhlé odlehčení řízení,
• zvýšení otáček motoru bez odpovídajícího zrychlení,
• pocit, že automobil nereaguje na volant,
• nemožnost účinně brzdit,
• lehké „plavání“ vozidla po silnici.

Tyto projevy trvají většinou jen zlomek sekundy, ale právě v tomto okamžiku dochází k největšímu riziku ztráty kontroly nad vozidlem.

Co dělat, když aquaplaning nastane?

Nejdůležitější je zachovat klid. Prudké reakce bývají nejčastější příčinou následné nehody.

Pokud vůz začne klouzat po vodě, doporučuje se:

• pevně držet volant oběma rukama,
• neprovádět prudké pohyby volantem,
• plynule uvolnit plynový pedál,
• nebrzdit prudce,
• vyčkat, až se pneumatiky znovu spojí s vozovkou.

Moderní automobily vybavené systémy ABS a ESP dokážou v některých situacích pomoci stabilizovat vůz. Tyto elektronické asistenty však nedokážou překonat fyzikální zákony. Pokud kola ztratí kontakt s vozovkou úplně, nemohou systémům poskytnout potřebnou přilnavost.

Jak aquaplaningu předcházet?

Prevence je v tomto případě výrazně účinnější než řešení krizové situace.

Řidiči mohou riziko výrazně snížit dodržováním několika zásad.

Přizpůsobte rychlost

Za deště je vhodné výrazně snížit rychlost, a to i v případě, že to dopravní značení nevyžaduje.

Nižší rychlost poskytuje pneumatikám více času k odvodu vody a zkracuje brzdnou dráhu.

Kontrolujte stav pneumatik

Pravidelně sledujte hloubku dezénu, stáří pneumatik, správný tlak a případné mechanické poškození.

Kvalitní pneumatiky představují jeden z nejúčinnějších bezpečnostních prvků automobilu.

Vyhýbejte se hlubokým kalužím

Pokud je to bezpečné, snažte se vyhnout místům, kde se drží větší množství vody.

Nebezpečné bývají zejména vyjeté koleje, krajnice, podjezdy a místa s nedostatečným odvodněním.

Zachovávejte větší odstup

Na mokré vozovce se brzdná dráha výrazně prodlužuje. Bezpečný odstup poskytne více času na případnou reakci.

Mohou pomoci moderní bezpečnostní systémy?

Současné automobily disponují řadou elektronických asistentů.

Nejznámějšími jsou:

• ABS, které zabraňuje zablokování kol při brzdění,
• ESP, které pomáhá stabilizovat vozidlo,
• ASR, omezující prokluz hnacích kol.

Tyto systémy výrazně zvyšují bezpečnost při běžné jízdě na mokré silnici. Při skutečném aquaplaningu však jejich možnosti končí ve chvíli, kdy pneumatiky ztratí kontakt s vozovkou.

Proto je nejúčinnější ochranou stále rozumný styl jízdy, kvalitní pneumatiky a přizpůsobení rychlosti aktuálním podmínkám.

Aquaplaning nelze zcela vyloučit, ale lze výrazně snížit jeho riziko

Aquaplaning patří mezi nejnebezpečnější situace, které mohou řidiče během deště potkat. Přichází často bez varování a během několika okamžiků může vést ke ztrátě kontroly nad vozidlem.

Dobrou zprávou je, že většině případů lze předcházet. Klíčem je přiměřená rychlost, kvalitní pneumatiky s dostatečným dezénem, správný tlak v pneumatikách a zvýšená opatrnost při jízdě po mokré vozovce. Pokud přesto aquaplaning nastane, nejdůležitější je zachovat chladnou hlavu, vyvarovat se prudkých reakcí a nechat vozidlo plynule znovu získat kontakt s vozovkou. Právě správná reakce může rozhodnout o tom, zda situace skončí pouze nepříjemným zážitkem, nebo vážnou dopravní nehodou.

Zdroje:

• https://www.cebia.cz/novinky/rady-a-tipy/aquaplaning-co-to-je-a-jak-jej-vyresit
• https://www.idnes.cz/auto/zpravodajstvi/prsi-aquaplaning.A160916_115426_automoto_fdv
• https://www.continental-tires.com/kh/en/tire-knowledge/aquaplaning/

Článek Proč je aquaplaning tak nebezpečný a jak při něm bezpečně zvládnout řízení? se nejdříve objevil na AUTO - MOTO.